Category: Závody a další aktivity
Dobrodružné hory
Jarní prázdniny jsme se rozhodli strávit společně na soustředění. Každým rokem se v zimě vydáváme na týden na běžky posílit svá těla o něco více, než při normálních trénincích. Pokaždé jezdíme na jiné místo a letošní výhrou byla Desná v Jizerských horách (malé městečko nedaleko Tanvaldu).
Vždy jsme měli zajištěnou plnou penzi a obsluhu od personálu daného penzionu. To se však letos změnilo. Trenéři se rozhodli vyrazit do pronajaté chaty, kde si budeme sami živořit. S dvaceti lidmi to nevypadalo jednoduše, ale dohodli jsme si známého jako kuchaře, naplánovali jídelníček, přichystali nákupní seznam… Šlo to dobře do té doby, než nám „kuchař“ týden před odjezdem oznámil, že nemůže jet. Nu co! Na poslední chvíli jsme už nikoho nesehnali, tak nezbylo nic jiného, než si opravdu vařit sami. V prvních dnech nám přijela na pomoc Jana Bilíková, které tímto za uvařené speciality děkujeme. Další dny už jsme to zvládali sami na výbornou.
Náš šéf, Pavel Knob, rozdělil všechny účastníky pobytu do skupin, určil každému danou práci a trénující děti se podělily o služby v kuchyni (mytí nádobí, chystání snídaně apod.). Vše kupodivu klapalo. Myslím, že za všechny můžu říct: „Bylo to mnohem lepší, než v nějakém penzionu. Příště už jedeme jen takhle.“
A teď něco z našeho programu… Den příjezdu (neděle 31. 1. ) jsme hned odpoledne vyrazili na první (průzkumnou) cestu do okolí. Trochu nás vyděsilo zjištění, že chata je přeci jenom v údolí. Pokud si chceme pěkně zaběžkovat, musíme nejprve vyšlápnout nepěkný kopec. Pěšky sice nemusíme, ale půl hodiny stromečkem ano. Opět jsme byli rozdělení do výkonnostních skupin. Mladší žactvo vedeno Petrou Jermářovou. Musíme uznat její trpělivost se začátečníky. Lepší skupina jezdila (někdy) o něco rychleji (starší žáci, dorostenec, juniorky a jeden vypůjčený junior z Klubu veslařů Mělnických). K nim se přidávali ještě hlavní kouč a pomocní trenéři.
Kvůli špatně dostupným trasám jsme museli trochu změnit plány ve výletech. Pondělí patřilo ještě okruhu po okolí. V úterý jsme se ale vydali na celodenní výlet na Kneipu a Smědavu. Následující (krizový) den část jela na sjezdovky a část pěšky do centra Desné. Tam jsme objevili výbornou a cenově přijatelnou cukrárnu. Nechybělo ani posilování a protahování s „Kuldou“. Ve čtvrtek jsme si přivstali a popojeli ranním vlakem do Harrachova. Odtamtud jsme jeli na běžkách do polských Jakuszyc. Tamní upravený biatlonový stadion nás mile překvapil. Skvěle jsme si zabruslili (konečně). Zlákalo nás to i ke štafetovému závodu. Pokračování na Jizerskou magistrálu, do osady Jizerka na oběd a zpět domů. V pátek už jsme opět odpočívali, sjezdovali a cukrárnili. Nejlepší běžkařský výlet byl ale poslední (sobotní). Znovu vlakem, tentokrát do Kořenova, poté upravenou Jizerskou magistrálou na Smědavu, Kneipu a domů. Někteří se vrátili dříve (kvůli únavě), ale jiní vydrželi a bruslili až do konce .
Pak už zbývalo jen balení, dojídání zásob a uklízení. Volné večery jsme si zpestřovali hraním společenských her – především AKTIVIT. Hodně jsme se nasmáli a na některé pantomimy jen tak nezapomeneme (např.: perlorodka). Nezapomenutelné byly také sněhové bitvy a pokoje plné smíchu :-D.
Rádi bychom poděkovali firmě KOPRCAR, zvláště panu Janu Koprnickému, za odvoz věcí a lyží z Neratovic do Desné a zpět. Velice si toho vážíme, protože vláčet věci vlakem…nemožné. To bychom se ani nevešli do vagonu.
Veslování zdar a zase příště!
Tereza Knobová (pomocný trenér)