Po naložení všech věcí, kol a lodí jsme v pondělí 17. 8. vyrazili vlakem na naše každoroční letní soustředění do Třeboně v Jižních Čechách. Původní plán, že přijedeme do Veselí nad Lužnicí a pak budeme pokračovat na kolech, se kvůli opožděnému transitu a náhlému dešti změnil. Dojeli jsme až na zastávku za Třeboní a došli 15 km zpátky do campu. Prý abychom se nenudili, což se opravdu nestalo, protože hejna komárů a otravných mušek se začaly hlásit už v prvním lese. Nu co, s trochu bolavými nožkami jsme se ubytovali, navečeřeli a dojeli na kolech na loděnici nahodit lodě. Večer byl docela poklidný.

Druhý den ráno už ale začala tréninková příprava. Rozcvičky vedla opět Léňa Chovaňáková. Vymýšlela různě zajímavé cviky. Jednou se dostalo i na sestavu z jógy – Vítání Slunce. Někomu sice dělala menší problémy, ale zkoušet se musí všechno J. Celý den jsme jinak strávili na vodě. Tréninky probíhaly v drahách na rybníku Svět. Počasí nám přálo, a tak ani nevadilo, že se Pepa Cvach poprvé cvaknul a stal se tak z něho opravdový veslař. Po večeři jsme se všichni vydali na procházku do centra navštívit cukrárny.

Ve středu jsme se rozdělili do dvou skupin: velcí „RAFANI“ a menší „BROUČCI a BERUŠKY“ a vydali se na první výlet na kolech. Cíl byl stejný, jen cesta jiná. Potkali jsme se tedy v Chlumu u Třeboně na točené zmrzlině.Broučci a Berušky se vrátili kratší cestou do campu, zatímco Rafani to vzali oklikou přes Staňkov, kde se i pěkně vykoupali. Tento výlet byl jakoby přípravou na celodeňák, který se konal hned následující den. Po snídani Broučci a Berušky vyjeli do Hluboké nad Vltavou a zpět. Cesta je vyšla asi na 70 km. Podívali se i na věž tamního zámku, která měla 245 schodů. Rafani jeli ještě dále – do Českého Krumlova. Ti si zajeli 94 km. Od Rafanů se ale odpojila skupinka tří nejrychlejších kluků (alfa-Rafani), kterým Krumlov vyšel na cca 120 km. Pro všechny to bylo velmi náročné a vyčerpávající, a tak není divu, že jsme po večeři zalehli a hned usnuli.

Zasloužené volno v pátek dopoledne jsme využili k procházce do centra Třeboně. Děsivé vedro a vzpomínky na minulý rok nás inspirovali k vodní bitce se stříkacími pistolkami. Nikdo nezůstal suchý – ani trenérka Petra Jermářová a předseda Václav Kára. Po letním osvěžení, výborné třeboňské zmrzlině a gyrosu jsme se přemístili zpět do campu na oběd. Před poledním tréninkem se ještě rozhodlo, že se navzájem označíme a obarvíme si vlasy na červeno. Někteří kluci to pojali ve velkém a načervenili si opravdu celou hlavu. Slušelo nám to! Trénink pak už byl jen lehký, protože jsme měli před sebou závodní víkend. Konala se totiž Mezinárodní Třeboňská regata. Přijelo na ni mnoho (převážně českých) klubů, takže konkurence byla docela veliká. I přesto jsme získali mnohé medaile a obsadili pěkná místa.

Zkazilo nám to jedině počasí, které nám v sobotu moc nepřálo. Celodenní déšť, vítr a teplota pod 20°C nebyly moc příjemné. Na nedělní finále už bylo naštěstí lépe. Po závodech se ještě v neděli večer uspořádala bojovka. Rozděleni do dvojic 1 Rafan + 1 Brouček či Beruška jsme šli temným lesním parkem okolo Schwarzenberské hrobky a plnili různé úkoly. Na závěr jsme ještě společně hledali poklad – tašku plnou sladkostí.

Po trochu kratší noci nás v pondělí čekal běh okolo Světa. Jeho obvod má 12,5 km a to byl pro některé velký oříšek. Všichni to ale uběhli pod 1 hodinu a 45 minut. Ti největší borci to běželi okolo 1 hodiny. Rekord však měl pomocný trenér Jiří Zejda, který (velmi vytrénovaný) udělal pro Neratovické rekord za 52 minut. Odpoledne už nezbývalo než si zabalit, naložit lodě a kola a přichystat se na úterní odjezd. Téměř nikomu se nechtělo domů, ale rodiče už čekali a trenéři si museli odpočinout.

Třeboň jsme tedy druhého dne opustili, ale zůstaly nám alespoň pěkné vzpomínky na tréninky a večerní zpestřovací hry. Mezi ně patřilo hraní volejbalu, badmintonu, kulečníku, karet UNO apod.

Na závěr děkujeme panu Pospíšilovi a panu Koprnickému za pomoc při přepravě lodí a věcí. Těšíme se zase příště!